← Zpět na úvod

Od středoškolské k vysokoškolské matematice

Na vysoké škole už často nestačí dosadit do vzorce. Potřebuješ rozumět definici, určit předpoklady a vysvětlit, proč postup platí. Tento úvod propojuje známé středoškolské kroky s novými pojmy.

1. Důkaz: proč platí tvrzení pro všechna čísla

Dosazení několika čísel může odhalit chybu, ale neprokáže obecnou větu. Výrok „součet dvou sudých celých čísel je sudý“ dokážeme z definice: sudé číslo lze napsat jako 2k pro nějaké celé k. Jsou-li tedy čísla 2a a 2b, jejich součet je 2a+2b=2(a+b). Součet a+b je celé číslo, takže výsledek má tvar 2·celé číslo a je sudý.

Protipříklad zastaví nepravdivé tvrzení. Výrok „každé prvočíslo je liché“ vyvrací číslo 2. Pro důkaz pravdivého výroku je naopak třeba vysvětlit všechny případy. V úlohách si podtrhni slova „pro každé“ a „existuje“; jejich záměna mění význam.

Vrať se k výrokové logice a úpravám výrazů, pokud se ztrácíš v zápisu.

2. Limita, spojitost a derivace

Limita říká, k jakému číslu se hodnoty funkce blíží, když se vstup blíží zvolenému bodu. Hodnota funkce v bodě může být jiná nebo nemusí existovat. Například (x²−1)/(x−1) je definována jen pro x≠1. Pro tyto přípustné hodnoty se rovná x+1, takže limita pro x→1 je 2, ačkoliv původní funkce v x=1 není definovaná.

Postup: nejdřív urči obor x≠1; rozlož čitatel (x−1)(x+1); pro x≠1 vykrátíš; nech x blížit se k 1 a dostaneš 2. Dosadit 1 přímo do původního zlomku by dalo 0/0, což není hodnota funkce.

Funkce je v bodě spojitá, pokud tam má hodnotu a limita se této hodnotě rovná. Derivace je limita podílu změn; její význam a příklady najdeš ve výkladu derivací. Než hledáš extrémy, musíš vědět, kde funkce existuje.

3. Vektory, matice a soustavy rovnic

Vektor (2,3) může popsat posun o 2 doprava a 3 nahoru. Sčítání probíhá po složkách: (2,3)+(−1,4)=(1,7). Matice ukládá koeficienty soustavy rovnic přehledně do tabulky. Na vysoké škole se pomocí matic studují transformace, data i soustavy s mnoha neznámými.

Vyřeš x+y=5 a 2x−y=1.
  1. Sečti rovnice: 3x=6, tedy x=2.
  2. Dosaď do první: 2+y=5 ⇒ y=3.
  3. Kontrola ve druhé: 2·2−3=1. Řešení je (2,3).
  4. Stejnou eliminaci lze zapsat pomocí rozšířené matice: první řádek [1,1|5], druhý [2,−1|1]; odečtením dvojnásobku prvního řádku od druhého vznikne [0,−3|−9], tedy y=3.

Pro začátek postačí jistota v lineárních rovnicích a souřadnicích. Determinant a inverzní matice mají smysl až po pochopení řešení soustavy.

4. Funkce více proměnných a parciální derivace

Funkce f(x,y)=x²+3y závisí současně na dvou vstupech. Parciální derivace podle x měří změnu při pevném y; podle y měří změnu při pevném x. Proto ∂f/∂x=2x a ∂f/∂y=3. V bodě (2,1) jsou sklony ve dvou základních směrech 4 a 3.

Postup: pro derivaci podle x považuj y za konstantu: x²→2x, 3y→0. Pro derivaci podle y považuj x za konstantu: x²→0, 3y→3. Dosazením x=2 dostaneš první složku 4; druhá je stále 3. Dvojice (4,3) je gradient v daném bodě.

Parciální derivace používají stejná pravidla jako derivace jedné proměnné. Pokud je zápis nový, začni u běžné derivace a funkcí a jejich grafů.

5. Pravděpodobnost, podmínka a očekávaná hodnota

Pravděpodobnost události A vyjadřuje, jaká část možných výsledků do ní patří, pokud jsou elementární výsledky stejně pravděpodobné. U spravedlivé kostky je pravděpodobnost sudého čísla 3/6=1/2. Podmíněná pravděpodobnost zúží prostor výsledků: když víš, že padlo číslo větší než 3, možné výsledky jsou 4, 5, 6. Z nich jsou sudá dvě, takže P(sudé | >3)=2/3.

Očekávaná hodnota u spravedlivé kostky je (1+2+3+4+5+6)/6=3,5. Není to možný výsledek jediného hodu; jde o průměr, ke kterému se dlouhodobé průměry přibližují. Při nestejných pravděpodobnostech násobíš každou hodnotu její pravděpodobností a součiny sečteš.

Pro základ se vrať ke statistice a kombinatorice.

Jak pokračovat

Chci zvládnout přijímačky

Vyber konkrétní fakultu a ročník; její oficiální požadavky určují, co máš trénovat.

Otevřít plán přípravy →
Chci přežít první semestr

Začni algebrou a funkcemi, potom limity, derivace, integrály a lineární algebra. Každý týden řeš několik příkladů bez nápovědy.

Zopakovat středoškolský základ →